Dřevěné originelní

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

       Že nevěříte, že by některá žena vyměnila šperk z drahého kovu za jiný, milejší, dýchající, vonící?

       Není nic snazšího, než zkusit. Obchodec Zátiší nabízí ze šikovných rukou mistra řezbáře dřevěné ozdoby na krk, jimiž jistě uděláte radost ženám různého věku. K nim je možno pořídit také přehlednou závěsnou šperkovnici.

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

     „Ten můj smysl pro přesnost není pro řezbařinu dobrej. Já přece nejsem žádnej řezbář. Vždyť víš, vyrobim kredenc,  stůl… Ale nějaký umění, to mi asi ta moje blbá preciznost vždycky pokazí…“

       Něco naprosto opačného si ale řekla žena pana Jirky, a šla a koupila řezbářská dlátka. Rozbalený dárek udělal radost, snad vyvolal i vzpomínky na tu a tam něco klukovsky vyřezaného,  no – a už se pak jen tak sedí, na zahradě, povídá se a v rukách vzniká první dílko. Všichni sesednuvší tipují, hádají… „No jasně, to bude madona, žejo, madona…“ Vznikající hlavičce ani nevěnují pozornost, už se stmívá, téměř sborově se stále dokola pobrukuje bítlsácká Lady Madonna a –

        „Ne. Je to lžíce,“ zvedne nad hlavu Jirka svůj výtvor. „Je to moje první lžíce a je pro babičku.“

       

      Mezitím žena nafotí pár „kousků“ a moc ráda se pochlubí řezbáři z povolaných.

     „Tyjo, dóbrý. Hele, hračička co, to muselo dát makačku, precizní, fakt,“ nešetří superlativy Emil Pejša nad miniaturní koutnicí, kolébkou či rohovou lavicí vznikající sence Kozinova statku. „Fakt bomba,“ dodá ještě, a druhý den přichází Jirkovi esemeska: Pár prkýnek jsem Ti nechal v Samsonu. Ahoj, Emil. 

 

      „Pojď se podívat se mnou,“ navrhne jednoho dalšího dne žena, když se na obrazovce odvíjí první metry seriálu Kus dřeva ze stromu.

       „To je blázen,“ pronese Jirka na adresu Martina Patřičného, ale závěr prvního dílu a následně další a další už způsobí, že se nejen od obrazovky neodtrhne, ale říká: „Tak tomu napíšu. Napíšu mu, že jsem mu chtěl napsat, že je blázen, a že teď vidím, že opravdu je. Ale dobrej. Je to vážně paráda.“

 

        Ve stejném duchu jako lžíce Lady Madonna se nesou i další a další výtvory objevených šikovných prstů. Všechno musí mít smysl. Prostě dárek. Symbol, pro někoho. Tu lipově vonící The Dark Side of the Moon, tu gríndejácké granátové srdce, tu kytara angusovka píchlá v olšové Austrálii, a tak přesná, že originál tuto nemá šanci zastínit.

      A krabička na šperky. Ovšem na jaké! Kýčovité a trapné zlato nemá v rodině Jirky svoje místo, a proto naštěstí vznikají šperky opravdové, jedinečné. Ořech, lípa, meruňka, třešeň…. Materiály se v rukou střídají, spojují, vytvářejí. Ale opět především symbolizují… „Tady, v tomhle přívěsku, máš i kousek dřeviny z našeho svatebního místa…“

       Jsou krásné. Jsou opravdu příjemné, vonící, jedinečné.  A jsou precizní.

       A přesně tak to věděla Jirkova žena, když se ujala zhmotnit prastarou pravdu o tom, že pokud partner v tom druhém objeví jakékoli nadání, talent, dovednost a chuť, měl by ho podpořit, povznést, pomoci mu. Tak se také stalo a Rakovník získal dalšího řezbáře. Možná jiného. Ovšem originálního. Jirku Pokorného. Preciznost se ukázala být ne na škodu, ale ku prospěchu. Prosím, přesvědčte se procházením prezentační výstavou.

 

DARK SAJT (věnováno Petronile)

 

GREEN IDIOT (věnováno Kateřině)

 

Kniha Jábloki i grůši (věnováno Monice)

 

Z kolekce ANO - ANO (věnováno Monice)

 

ANG (věnováno Kateřině)

 

 

Švestkovo jablkový koláč (věnováno Monice)

 

Saturn (věnováno Monice)

 

BASS kontra BAS

 

 

Meruňkový jantar (věnováno Monice)

 

Kniha Ořechovo jablečný závin (věnováno Monice)

 

Z kolekce ANO - ANO (věnováno Monice)

 

Jirka Pokorný a Emil Pejša (foto Josef Seibert)