Přátelé, kamarádi,

zdravím a obracím se na Vás s možná pro někoho neobvyklým tématem - návrhem.

Asi nejsem sama, kdo není stoprocentně spokojen s psychiatrickou péčí v naší republice… Možná nejsem ani sama, kdo by s tím chtěl něco udělat. Nejspíš nebudeme patřit k té skupině, jež už se opravdu hodně naštvala a na slibovanou a nedodrženou reformu české psychiatrie reagovala v září 2014 dopisem Bohuslavu Sobotkovi, ale cítím, že takhle to opravdu dál nejde. Již před pár lety jsem napsala dopis Lékařské komoře s názvem - Rakovník potřebuje fungující psychiatrii. V něm jsem popsala situace z čekárny i ordinace, bezmoc, zoufalství, čekání, opakované odmítnutí protože lékař se prostě opět nedostavil, pláč starých a nemocných lidí (stačí sedět nějaký čas v čekárně u vedlejšího lékaře), a pokud ve Vás zbylo alespoň ještě trochu lidství, okamžitě máte sílu, chuť, nutnost, potřebu něco udělat. I já jsem si své zažila uvnitř této ordinace. To byla poslední kapka k napsání onoho dopisu. Odpověď mi přišla, a přesto, že jsem byla v listě více než konkrétní, k nápravě to nestačilo. (Pokud by někoho zajímalo, co bylo obsahem mé stížnosti, ráda k nahlédnutí a k větší informovanosti, co se za dveřmi rakovnické psychiatrické ordinace děje, zašlu.)

 

Za čtrnáct let nedobrovolného onemocnění vážnou psychickou poruchou (při níž sice můžu prý i pilotovat letadlo, ale žít se s ní opravdu nedá), jsem, věřte, zažila mnohé až neuvěřitelné situace. Přes neustálá nevyhovující antidepresiva (plus léky na nemoci, jež nemám), přes neodbornost psychiatrů, sester, přes neznalost této nemoci na jiných lékařských odděleních, tudíž nepochopení, výsměch, nálepku blázna, stigma… Přes šarlatány, pseudopsychoterapeuty (hodina sezení za tisíc korun), přes různé osvědčené metody (opět za neuvěřitelné tisíce, však tak neprofesionálně podané, že víckrát již nepřijdete) ... a tak bych mohla pokračovat dále. Až člověk neví, zda se má smát či brečet, ale po tom všem několikaletém vyčerpání bohužel sklony vedou spíše k té variantě druhé, nedej bože k myšlenkám nejzávažnějšího charakteru, protože  byť je již „příliš starý na rokenrol, ale příliš mladý na smrt“, ještě má mnoho plánů, povinností a chuti do života a nechce si toto vše brát nějakou zasr..ou psychickou poruchou, ke které se nedokáže nikdo z odborníků v této zemi postavit tak, jak by si nemocný člověk individuálně, když už mu byl jednou život dán, zasloužil.     

 

A konečně k věci. Pokud máte ve svém okolí, v rodině, blízkou osobu, kolegu, dítě, příbuzného, kamaráda, souseda, u něhož pozorujete, nebo o něm víte, že trpí nemocí zvanou obsedantně kompulzivní porucha v jakékoli formě a podobě, prosím, odkažte ho na tuto diskuzi. Nemyslím si totiž, že statistika uvádí správný údaj o výskytu této velmi náročné nemoci a že postižených, stydlivých, nesprávně diagnostikovaných, neznalých věci apod. je mnohem mnohem více.

Můj nápad je utvořit skupinu, v rámci možností - co nemoc dovolí - se zkontaktovat (e-mail, skype, výlet (?)), a pokud nám nikdo nedokázal pomoci z odborníků, co kdybychom se společným bojem pustili alespoň částečně této zákeřné chorobě zakroutit krkem sami. Možná sdělením si zkušeností, odhozením studu, seškrábnutím stigmatu a konečně veřejně, nahlas, se vztyčenou hlavou a neshrbenými rameny říci - Ano, jsem na tom tak a tak a potřebuji k životu to a to a od teď se za to nebudu stydět, protože jsem si tuto nemoc ani nevymyslel, ani nezavinil, ale chci zkoušet buď s ní žít, nebo jí čelit, nebo jí omezovat, nebo jí vymezit mantinely atd. atd. atd.  

 

Tak, to je vše, i když psát by se na toto téma dalo mnohem víc. To ostatně můžete níže v diskuzi právě i Vy. My océďáci jsme jinak úplně normální lidé, schopni dokázat mnohé a postarat se víc, než si jiní umí představit. Nechceme být troskami. Jen jsme špatně onemocněli.

 

Díky za pochopení.

 

 

Diskusní téma: Polemika, názory, zkušenosti

OCD a ČR

Datum: 24.05.2017 | Vložil: Net

Ano, nejhorší je, že neexistuje pomoc, že člověk je na to sám.

Souhlasím se vším, co jste psala

Datum: 09.05.2017 | Vložil: Mirka

Mám syna obsedanta, léčí se sám - léky nepomáhají, pomoc žádná, takže si ulevuje alkoholem. Je to typ vnitřní očisty. Jedna věta, ale celý den. Pořád dokola.

Ocd

Datum: 15.10.2015 | Vložil: Eva

Ahoj ocd mě trápí dva roky,ale zasahovala tenkrát ještě nevědomě už do mého dětství.Musela jsem kvůli ní opustit zaměstnání zdravotní sestry,takže jsem v plném invalidním důchodu.Strašně moc bych si přála toho strašáka vyhnat z hlavy a chovat se jako dřív.Přála bych si to hlavně kvůli celé mé rodině,protože jim velmi ztrpčuji život a nemají to se mnou vůbec jednoduché.Ráda se setkám,nebo pohovořím s kýmkoliv,kdo má tento problém a cítí se tak mizerně jako já.

K obsedantně kompulsivní poruše

Datum: 05.03.2013 | Vložil: Dáša

To je tak přesně vyjádřený, co se týče ty obsedantně kompulsivní poruchy, je to prostě peklo

Přidat nový příspěvek